"Krása má tolik významů jako člověk nálad. Je symbolem symbolů."
Oscar Wilde

11. března 2018 v 13:02 | aptyp
Já... nevím jak začít. Možná by bylo fajn začít od začátku. Jmenuji se Artur. Trpím velice velkými výkyvy nálad, ale podle psycholožky jsem normální. Ovšem co je konstanta toho být normální? Nevím... Tenhle blog bude na způsob deníčku, takže pokud se to někomu nelíbí, tak ať se laskavě vyprdelí. Sice mám výkyvy nálad, ale myslím si, že emočně jsem zdatný dost.

Nevím jestli jsem vyjímka, nebo jo, ale moje dětství procházel pláč. Tato věta se zbytkem vůbec nesouvisí, ale chci abyste to věděli, jestli mé psychické výlevy budou jaksi za hranicí nějaké té... Čeho vlastně? Vždyť to je jedno. Narodil jsem se do hudební rodiny. Jako po jediném pokračovateli se po mně toho chce kvanta. Ale já chci taky svůj osobní čas, který chci dělat něco, co mě baví. Ovšem v tom mi je ustavičně zabraňováno a proto v čase kdy se mám učit píšu blog... Jak již jsem říkal, jsem jediný pokračovatel hudebního rodu, navíc k tomu se asi dosti sudičky bavily, když mi s hudebním nadáním nadělily ještě k tomu dosti vysokou inteligenci, šouply do téhle rodiny a švanda mohla začít. Vlastně to byly esesašky... SS=Sadistické sudičky.
*vtipné, Arture, velmi*
Možná si říkáte: ,,Ty nejsi spokojen sám se sebou, když máš takovéto propozice?" Odpověd vás asi překvapí: ,,Beru to tak, jak to je." Naši se ze mě snaží úplně vytřískat všechno, ale já se zničit nenechám. Už tak mám dosti nízké sebevědomí. Ale o tom někdy jindy. Konečně se mohu svobdně vyjadřovat ke všemu co se mi děje na tomto blogu. Ani nevíte jak jsem šťastný, ikdyž nevím poslední dobou co je to mít radost. Když má matka řekne: ,,Jsi strašný sobec! Pořád si na něco stěžuješ", tak přestože je tohle absolutně křivé obvinění, půjdu splnit její přání a trochu si postěžuju.

Kdykoli cokoli udělám špatně, přestože to je banalita se nasere, jako kdybych jí vyvraždil půlku rodiny. Opravdu občas ty její nadávky stojí za to. Vlastně ona stojí za založením tohoto blogu. Dneska jsme se chytli tak moc, že jí ulítlo to, že jsem malá kur*a. Tak až za mnou přišla a zařvala na mě, že si mám vlézt do svědomí a uvědomit si, jaký jsem sobec, odpověděl jsem jí, že přeci malé kur*y si do svědomí nelezou. Ha, máti, 1:0 pro mě.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama